Drtikol František

 

O nemnoha českých fotografech se dá říci, že patří mezi světové. Jedním z nich je František Drtikol.

František Drtikol se narodil 3. Března 1883 v Příbrami. Do uměleckého světa vstupuje na začátku dvacátého století. První fotografické práce pocházejí ze studií na Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově 1901 až 1903, kde patří k nejlepším žákům, což mimo jiné dokládá výborné závěrečné vysvědčení a první cena v absolventské výstavy. Výrazně se tak projevují jeho kreslířské a malířské schopnosti. Prochází několika ateliéry v Čechách i v cizině, ale práce v nich ho zjevně neuspokojuje.

Po obchodním neúspěchu svého ateliéru v Příbrami odchází do Prahy, kde v roce 1910 zakládá fotografické studio ve Vodičkově ulici, zaměřené na portrétní fotografii. Teprve tady se začíná plně rozvíjet jeho vlastní umělecká činnost.

Hlavním tématem Drtikolovy fotografické tvorby je akt. Prací a živým modelem, jímž se stala žena, se zabývá po celých dvacet let. V prvním období své tvorby často kombinuje fotografický postup s malbou, tím že zasahuje štětcem do negativu. Konečný obraz dosahuje zcela nového a překvapivého účinku. Perfektně ovládá techniku gumotisku a olejotisku, kterou dál propracovává a zdokonaluje. Vynalézá půltónovou fotolitografii. Později tyto ušlechtilé procesy přestává používat a přechází na čistou fotografii. Způsob jeho uměleckého vyjadřování je v počátku značné ovlivněn secesí. Ve dvacátých letech začíná uplatňovat modernější výtvarné prostředky a vytváří si vlastní styl. Těla modelek umísťuje mezi jednoduché geometrické tvary jako kruhy, vlnovky sloupy a podobně. Obrazovou kompozici řeší v prostoru a dotváří jí pohybem a výrazem modelu. Tělo samo se stává dekorativním předmětem, kde světlo a stín jsou základními složkami obrazu. Drtikol je mistrem v ovládání světla. Vytváří celou řadu vynikajících portrétů dokonale vystihující kouzlo a charakter osobnosti.

František Drtikol vystavuje po celém světě, žádný významnější mezinárodní fotografický salón se neobejde bez jeho účasti. Všude si získává obdiv a chválu nadšeně píšící kritiky. Jeho fotografie působí zvláštním kouzlem. Stává se uznávanou osobností uměleckého světa. V roce 1929 vychází v Paříži výpravné album jeho aktů „ Les nus de Drtikol“ s předmluvou Claude de Santeula. O své práci říká: „ Nevím, proč by mé fotografie potřebovaly komentář… Pracuji tak, jako když pták zívá své písně. „

V třicátých letech u něj nastává velký přelom v nazírání na svět a jeho dění. Odklání se od materialistického myšlení a plně obrací do vlastního nitra. To se také výrazně odráží v jeho tvorbě. Živý model mu již nepostačuje k vyjádření vlastních představ, nahrazuje ho dřevěnými figurkami, které si sám komponuje, vyřezává a plasticky domalovává. Zidealizoval si tělo a vytvořil svůj typ. Postavy jsou protáhlé a štíhlé, jako by byly obrazem touhy po svobodě a poznání.

V roce 1935 opouští Drtikol fotografii a obrací se k malbě. Rozprodává celé zařízení svého fotografického ateliéru ve Vodičkově ulici a najímá si vilu na Spořilově.

V ústraní se věnuje malování, studiu různých východních i západních filozofií, překladatelské činnosti a duchovnímu cvičení. Maluje do konce padesátých let do doby, kdy mu nemoc znemožní pohyb mimo lůžko.

Obrazy Františka Drtikola zachycují křehké, duchovně prozářené vidiny transcendentna. Jsou ilustrací jeho vnitřních stavů a duchovních vizí. Vyznačují se dynamickou kompoziční skladbou, důsledným využitím světelných hodnot barvy do těch nejjemnějších odstínů a úsporností zvolených výrazových prostředků symbolického významu. Je z nich cítit obrovská výtvarná síla umělcovy duše.

František Drtikol umírá 13.ledna 1961 ve věku 78 let. Zanechal nám dílo, ve kterém pulsuje životní zkušenost a poznání, které přišlo z poctivé a tvrdé práce na sobě samém.

 

(uveřejněno s laskavým souhlasem Stanislava Doležala - autora výše uvedeného textu)